Konec inkluze v Čechách? – 1. část

Zamýšlím se nad novelizací vyhlášky 27/2016 Sb., konkrétně nad částí týkající se práce asistentů pedagoga. Zaráží mě zejména rozložení přímé a nepřímé práce a finančního ohodnocení, které z ní vyplývá.

 

Zvýšení kvality vzdělávání?

Úprava zmíněné vyhlášky si kladla za cíl mimo  jiné zvýšení kvality vzdělávání poskytovaného žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a žákům nadaným. Její konkrétní dopady na pedagogické pracovníky i žáky mi tudíž nedávají smysl.  

Motivací k tomuto zamyšlení je má osobní zkušenost ze základní školy, ve které jsem momentálně zaměstnána jako asistentka pedagoga. Novelizace vyhlášky měla velmi negativní, nejen ekonomický, ale i sociální dopad na několik zaměstnanců i žáků. Další důsledky opatření, které musela škola na základě novely přijmout, budou patrné v průběhu následujícího školního roku a budou mít dopad také na žáky několika tříd a jejich pedagogy.

Změny, které byla škola nucena aplikovat, nastaly zejména v důsledku povinnosti rozvržení pracovní doby asistentů pedagoga v poměru 9 (přímá práce s dětmi) : 1(nepřímá práce s dětmi). Ať počítám, jak počítám, zjišťuji, že dosáhnout na úvazek 1,0 je pro asistenta prakticky nemožné.

Při plném úvazku 40ti hodin týdně totiž dojde při rozložení práce v poměru 9:1 k tomu, že by se měl asistent pedagoga věnovat dětem v přímé činnosti 36 hodin týdně a nepřímé práci by měl věnovat 4 hodiny týdně.

 

Jak to ale v praxi udělat?

Např. žák 9. třídy základní školy může mít dle školského zákona maximálně 32 povinných vyučovacích hodin týdně? Pokud asistent pedagoga pracuje na prvním stupni, pak žáci 3. – 5. ročníku mohou mít maximálně 26 povinných vyučovacích hodin. A pokud tito žáci nenavštěvují školní družinu, což se u čtvrťáků a páťáků obvykle stává, výše úvazku asistenta pedagoga se pak rovná maximálně úvazku 0,63 – 0,75. Rovněž časová dotace pro nepřímou práci je neúměrně nízká, v praxi může znamenat, že se jí asistenti budou muset věnovat ve svém volném čase, po uplynutí pracovní doby, aby bylo možno stihnout vše, co tato práce vyžaduje.

 

Co to může znamenat?

Pro mne konkrétně to tedy znamená, že jsem byla přijata do základní školy na úvazek 1,0 a ačkoliv mám pracovní smlouvu do června 2021, můj platový výměr se příští školní rok výrazně změní. Pokud bude vedení naší školy velmi schopné, budu tedy pracovat stejný počet hodin jako doposud, avšak při úvazku 0,75. Můj  plat bude o 6512,50 Kč měsíčně nižší, což je výrazně demotivující, ba dokonce existenčně nemožné. Přesto, že mě tahle práce nesmírně baví a je vysoce smysluplná, jsem nucena ji vlivem vnějších podmínek opustit. Duševní uspokojení z dobře vykonané a smysluplné práce je úžasná věc, ale ekonomické zabezpečení rodiny je věc existenciálně potřebná.

 S ohledem na svou dlouholetou praxi v oblasti školství mám důvodné obavy, z možnosti výrazného poklesu úrovně asistentů pedagoga, což se může přímo projevit na kvalitě poskytovaného vzdělání. Není to snad v přímém rozporu se záměrem novelizace zmíněné vyhlášky číslo 27, která měla za cíl mimo  jiné zvýšení kvality vzdělávání?

 

Minimální mzda za pedagogickou činnost?

Pokud je platové ohodnocení asistentů pedagoga v současné době v rozmezí 4. – 9. platové třídy, pak mohou nastat situace, kdy asistent pedagoga při plném osobním pracovním nasazení, a třeba i vysokoškolsky vzdělaný a zkušený, nedosáhne při úvazku 0,75 ani na výši minimální mzdy.

Toto zjištění mi připadá alarmující. Budou školy schopny nalézt kvalifikované, osobnostně zralé a zkušené asistenty, kteří budou ochotni pracovat s plným nasazením za minimální mzdu? Kde se tedy v tomto kontextu ztrácí snaha o zvyšování úrovně vzdělávacího systému naší republiky?